Sketches of Scotch.

Terorismus

Podle Baudrillarda s elektronickými médii nastává simulakrum třetího řádu, které už nezpodobňuje a nekopíruje skutečné, ke své existenci nepotřebuje skutečné ani imaginární, neboť skutečnost donekonečna reprodukuje. Už v simulakru druhého řádu (průmyslové výroby) sériová duplikace učinila originál stejně umělým jako jeho kopie, nyní však nejde už ani o reprodukci podle nějakého originálu, ale podle modelu („skutečné je produkováno z miniaturizovaných jednotek, z matric, paměťových bank a povelových modelů“). Simulakrum elektronických médií se pak ve snaze zakrýt, že skutečnost neexistuje, pouští do hysterické nadprodukce skutečného, až se médium zcela rozplyne a jedinou realitou se stává hyperrealita mediálních modelů. Baudrillard zde vlastně rozšiřuje představu sebe-referenčního systému známou z kybernetických úvah v 60. letech (a později překonanou) na veškeré dění.
Terorismus je naprosto samozřejmou součástí nynějšího světa - prostupuje vším od politiky, přes média až po běžnou každodennost. Postojem k terorismu dnes lidé vyjadřují své názory a politickou orientaci, většina stran dokonce zařazuje boj s ním do svého programu. Zdá se, jakoby to celé byla jakási gigantická reklamní kampaň na produkt „antiterorismus“. Existují stovky webových stránek jejichž hlavní náplní je shromažďování informací o terorismu, vznikají filmy a dokumenty, v televizním zpravodajství se toto téma stává téměř evergreenem, společenské týdeníky zveřejňují šokující novinky z pole terorismu. Jedenáctého září spustilo obrovskou celosvětovou kampaň pro(ti) terorismu(s), který ovládl svět. Ve jménu boje proti terorismu se vedou války a rasismus se stává celkem logickým a opodstatněným (musíme se přece v našem vlastním městě bránit před teroristy-Araby).
Důvod mediální „popularity“ terorismu je zjevný – je to problém který se týká náš všech, je poměrně snadno uchopitelný, můžeme si na teroristy de facto ukázat, má očekávatelný vývoj v blízké budoucnosti a jeho hrozba je velice hmatatelná a koneckonců se již projevila. Boj s terorismem je proto mnohem viditelnější a výsledky o to působivější. Pro naše osobní bezpečí by přece bylo příjemnější vědět, že byla zatčena polovina vůdců Al Káidy, která se chystala vlétnout zcizeným letadlem do naší kanceláře, než že USA snížily o 30% produkci skleníkových plynů a oddálilo se tak něco, co se nás stejně netýká.
Baudrillard staví své argumenty na představě o postupném rušení společenského řádu, který je postaven na směně se smrtí. Snahou je potlačit smrt. Kultura jako taková je podle Baudrillarda projev symbolické směny smrti za přežití, simulovaným smyslem. Veškerá kultura (tedy to, co dělá společnost společností) je podle něj simulací. Vytrácí se totiž ohled na realitu, která je nahrazována znaky a obrazy a je donekonečna kopírováno již kopírované. Nová realita se pak stává skutečnější než skutečnost. Vzniká hyperrealita. Hyperrealita jako taková však postrádá vazbu ke skutečnosti původní a v podstatě ruší primární zkušenost. V moderní informační společnosti je tedy téměř nemožné rozlišit realitu a simulovanou realitu. Simulakra prostupují vše kolem nás a náš současný svět je v podstatě simulací skutečnosti. V boji proti terorismu v podstatě postrádáme nějakou primární zkušenost. Reálný boj proti teroristům jedenáctého září a simulovaný boj proti terorismu tak vytváří jakousi univerzální simulaci, tedy globální boj proti terorismu, kde simulace je pouze oživena o prvek nějaké reálné zkušenosti. Vzniká tak stav podobný rakovině nazývaný hypertelie – nadměrné bujení simulovaného. Skutečnost kterou tedy považujeme za reálnou je však pouhé simulakrum, skutečnost neexistuje, existuje pouhá její simulace. Terorismus samozřejmě existuje, avšak to, jakou skutečnost pro nás představuje, reálně neexistuje. Přesto boj s ním pro nás představuje zásadní otázku a ohrožuje náš pocit bezpečí. Možná právě v tom je pro nás tato simulace tolik závažná – je to objektivizovaná smrt. Stejně jako ptačí chřipka, která v podstatě nepředstavuje příliš reálnou hrozbu pro člověka bereme-li v potaz fakt, že tato nemoc má oběti v řádech stovek a například v Evropě ani jednu z celkového počtu obyvatel planety šesti a půl miliard. Stejně tak boj proti terorismu, který byl odstartován útokem z jedenáctého září a měl na svědomí 2819 obětí. Realita je však nepodstatná v porovnání s realitou simulovanou. Ptačí chřipka a terorismus tedy pro nás aktuálně představují zásadnější problém než to, že na hladovění a podvýživu denně umírá 24000 lidí a přibližně miliarda lidí na naší planetě trvale trpí hladem a podvýživou, či ekologické problémy, které zvěstvují zkolabování celého ekosystému.

Posted by kryspin at 13:38